Už je únor a já jsem plnoletá. Jo, je to vážně divné. Je divné patřit mezi takzvaně dospělé. Kdo ti lidé vůbec jsou? Já jsem rozhodně pořád stejná jako v den před mými narozeninami. A vůbec, nemám ráda narozeniny. Je to den, kdy si na Vás vzpomene spousta lidí, kteří o vás jinak vůbec nejeví zájem. To dělá moji náladu horší a vůbec ne lepší. Večer moje rozpoložení dorazí pohled na fejsbukovskou zeď, kde na vás čeká stovka příspěvků o tom, jak vám všichni přejí jen to nejlepší a pak vás na ulici ani nepozdraví, v horším případě se jejich přání vůbec neschoduje s jejich každodenním chováním, kterému musíte (protože jsou příbuzní, spolužáci nebo spolupracovníci) každý den přihlížet. Ať žije povrchní svět!

Jo, takže HAPPY BIRTHDAY!

Přidávám pár fotek z dob, kdy mi ještě bylo sladkých sedmnáct, z dob kdy se psaly poslední dny roku 2011.

Tyto náušničky a návěsky jsem pořídila svým kamarádkám jako dárek k Vánocům, některé se mi ale tolik líbily, že jsem nebyla schopná vzdát se jich! :D

Kdysi jsem někde četla, že rozdíl mezi bílým vínem, vínem červeným a burčákem je pouze v tom, že: Červené víno roztahuje cévy. Bílé víno roztahuje nohy. Burčák roztahuje konečník. :D

Během prázdnin jsme jely s rodinou na pár dní do hor.  Následující dva obrázky ukazují zásoby muže a ženy (mě a mého bratra).

 Bratrovy zásoby:

Moje zásoby na dvě noci v hotelu:

A takhle vypadaly Vánoce. Stromeček zmizel teprve před týdnem. Připadá mi škoda vyhazovat ho hned po Vánocích, když kvůli nim zemřel